Historie dolování v Kladenské uhelné pánvi
Jako první dobývali uhlí na Kladensku a Slánsku staří Keltové. Z takzvaného sapropelitického uhlí (zvaného také švartna) vyráběli šperky, které používali při obchodování.
O dolování uhlí v regionu máme zprávy i z druhé poloviny 15. století z Malých Přílep, později v 16. století se objevují záznamy o "těžbě" v okolí Buštěhradu a Slaného. O soustavnější těžbě a důlním podnikání můžeme mluvit kolem roku 1720 v otvovické oblasti (patrně se tu intenzivněji těžilo už na konci 17. století). Uhlí se tehdy získávalo velmi primitivním způsobem. Razily se vodorovné štoly, z nich vybíhaly další chodby. Vykutané uhlí se odváželo na kolečkách. Až do nástupu průmyslové revoluce ostatně nebylo uhlí potřeba. V domácnostech se topilo dřevem a ještě z poloviny 19. století můžeme zaznamenat zprávy o tom, že se lidé báli uhlí používat (někteří je považovali za ďáblův kámen). Jako zásadní pro těžbu uhlí na Kladensku jsou uváděna 70. léta 18. století, jak ale ukazuje následující stručný přehled, byla situace zdejších ložisek mnohem pestřejší. Kladenská oblast
V celé oblasti je vyvinuto radnické souslojí tvořené hlavní kladenskou slojí a hlouběji uloženou základní kladenskou slojí. Hlavní sloj dosahuje mocnosti 5-11 metrů, základní sloj zhruba od 3-6 metrů. Základní sloj se vyskytovala pouze místně (např. dolové pole Marie Anna či výchozy ve Vrapicích).
Nejstarší doklady o dolování v Kladenské oblasti spadají do roku 1570, kdy se uvádí používání buštěhradského uhlí při výrobě skalice. Na počátku 18. století jsou připomínána důlní díla, která nejvíce náležela sedlákům, po roce 1760 dolování na panských pozemcích. Nejstarším dokladovaným důlním dílem je Nálezná šachtice buštěhradského panství z roku 1772 (1771?). Tento rok je považován za zahájení pravidelné těžby v oblasti. Nález uhlí Václavem Burgrem a Jakubem Opeltem, k němuž podle legendy dopomohl krtek, se nejspíše váže k vydatnějšímu ložisku na protilehlém svahu údolí. Údajně se tak stalo roku 1775. Ukončení těžby uhlí v této oblasti a vlastně v celém revíru se datuje rokem 2002. Slánská pánev
Vývoj hlavní kladenské sloje severním směrem byl geologicky ověřen ve Slánské pánvi. Jižně zasahuje pod město Slaný, severně na katastr Zlonice.
V roce 1955 proběhl podrobný vrtný průzkum. Ten ověřil dobyvatelné zásoby koksovatelného uhlí ve čtyřech uhelných slojích. Přes všechny vynaložené náklady na průzkum a otvírku v letech 1979-1991 nebylo ložisko otevřeno. Brandýsecká a Třebusická oblast
Takzvaný Cvrčovický zlom, který vede přes obec Cvrčovice, odděluje od Kladenské deprese menší separátní pánvičku u obce Brandýsek. Pánvička byla otevřena dvojdolem Michael-Layer v Brandýsku (1842), který byl ovšem velmi brzy zastaven. V letech 1953-59 byla pánev podrobně prozkoumána vrtným průzkumem a v roce 1962 se začala otvírat. Vše ovšem skončilo definitivně v roce 1965.
Severně od Brandýsecké pánvičky, byla v letech 1953-59 ověřena vrtným průzkumem další menší pánvička, nazvaná Třebusická. Dosud nebyla hornicky otevřena, pouze se uvažovalo o možnosti podzemního zplynování uhlí. Otvovická oblast
Nejvýchodněji položenou součástí širší kladensko-slánsko-rakovnické pánve je Otvovická oblast, kterou charakterizují výstupy výchozů slojí na povrch (hlavně v oblasti Zákolan, Otvovic, Minic a Mikovic). Vedle hlavní kladenské sloje (mocnost 4-9,5 metrů) je zde vyvinutá i spodní kladenská (radnická) sloj o mocnosti 1,5-2,7 metrů).
Nejstarší písemné zprávy o objevech uhlí se datují rokem 1577 do Otvovic. V roce 1689 je doloženo dobývání uhlí u Mikovic. Za počátek dolování se považuje 17. prosinec 1716, kdy bylo uděleno povolení ke kutání uhlí na zvoleněveském a buštěhradském panství. Největší rozvoj proběhl po roce 1757. Kolem roku 1848 byl otvovický revír patrně na svém vrcholu. Těžba zde skončila v roce 1965. Rakovnická oblast
Rakovnická oblast je nejzápadnější část širší kladensko-slánsko-rakovnické pánve. Je rozdělena na několik samostatných pánviček, které spolu nesouvisí a liší se od sebe výskytem radnických a lubenských slojí. Nejvíce se v rakovnické depresi vyskytuje lubenské sloj, která je v podstatě v celém průběhu (ovšem při velmi proměnlivé mocnosti). Vedle uhelné těžby byly v této oblasti těženy karbonské žáruvzdorné jílovce, neboli lupky.
Nejstarší doklady o těžby uhlí se datují rokem 1775 v okolí Petrovic. Co se týče těžby lupku, ta je doložena od roku 1881, kdy byl shodou náhod nalezen vypálený lupek na haldě bývalého jánského dolu společnosti Moravia u Rakovníka. Těžba uhlí v této oblasti již dávno skončila, avšak těžba lupku ve velice omezeném rozsahu přetrvává na dole Rako. Lánsko-rynholecká oblast
Mezi rakovnickou a kladenskou oblastí je vyvinutá menší uhelná lokalita radnického souslojí. Základní sloj zde dosahuje mocnosti okolo čtyř metrů a hlavní sloj až osmi metrů. Výchoz sloje na povrch se nachází jihovýchodně od Lán v Lánské oboře.
I zde se vyskytují žáruvzdorné jílovce. Zejména hořkovecký lupek je považován za kvalitnější než lupky rakovnické. Nejstarší zmínky se datují rokem 1757, kdy fürstenbergská vrchnost těžila při výchozech sloje v Lánské oboře. Ukončení je spojené s uzavřením dolu Anna v roce 1965. Hlubinná těžba lupků byla zahájena roku 1924. Lomová těžba byla zahájena v roce 1942 a probíhá dodnes. Západní křídlo Kounovské sloje
Výchozy západního křídla byly ověřeny od Kolešovic východním směrem kolem severního úbočí Přílepských skal až ke Kounovu. Od Kounova postupuje sloj k Mutějovicím a dále do prostoru obce Srbeč. Průměrná mocnost činí kolem 90 centimetrů.
Dolování v západní části Kounovské sloje má velmi dlouhou tradici. Dobývání na výchozu lze pravděpodobně vztáhnout k roku 1760. Archivní doklad z roku 1789 dokazuje první důlní pokusy u Mutějovic v roce 1765. Pravidelné dobývání však začalo až koncem 18. století. Protože se oblast nalézala v dost odlehlé lesnaté krajině s nedostatkem komunikačních možností, chybělo po celou polovinu 19. století pro uhlí využití, a dobývání tak zůstalo na úrovni primitivní malotěžby. Těžba v této oblasti skončila v roce 1966. Východní křídlo kounovské sloje
Na západní část Kounovské sloje navazuje u obce Srbeč východní část. Od katastru obce Hřešice se táhne de facto přes většinu Slánska k Velvarům a Nelahozevsi. Příznivý vývoj sloje je zachován v poměrně úzkých tektonických krách. Po vyrubání dopravně dostupné kry se přešlo na sousední kru. To vysvětluje velké množství důlních děl v této oblasti.
Nejstarší zprávy o dobývání se vztahují k roku 1550, kdy Ferdinand I. udělil právo k dolování kamenného uhlí v kraji žateckém, litoměřickém a slánském. Konkrétní rok zahájení těžby nelze přesně určit. Ve zprávě smečenské horní substituce z roku 1790 se uvádí uhelný lom Josefa Štulíka, který měl fungovat v 70. letech 18. století. Největší rozvoj dolování nastává okolo poloviny 19. století. Těžba v této lokalitě skončila v roce 1966. Separátní pánvičky příslušející ke středočeské karbonské oblasti
Malopřílepská pánvička
Nevelké ložisko u Malých Přílep a Železné na Berounsku. Vyskytovaly se zde obě radnické sloje průměrné mocnosti 2,3 metrů. Historie ložiska se datuje rokem 1463 (což je zároveň nejstarší dochovaná písemná zpráva o dobývání v revíru). Poslední údaj o dolování v této oblasti se vztahuje k létům 1957–1958. Lísecká pánvička Nevelká pánvička nalézající se u obce Lísek nedaleko Hudlic na Berounsku. Radnická sloj, dobré kvality a mocnosti až 3 metry, byla náhodně objevena v roce 1810. Ještě v první polovině 19. století se zde začalo intenzivně těžit. K roku 1858 se však uvádí již pouze jeden důl. V období druhé světové války byla těžba obnovena, avšak ještě do konce čtyřicátých let byla definitivně ukončena. Kamenouhelná pánvička "Na Štílci" u Tlustic Západně od Tlustic, na obou stranách dnešní dálnice do Plzně, bylo již k roku 1603 uváděno dobývání uhlí. Uhelná sloj měla mocnost až 3,8 metrů. Nejintenzivnější těžba zde probíhala během obou světových válek. Konečné vyrubání proběhlo roku 1958 povrchovou těžbou. |
Uhelné slojeLožiska černého uhlí se tvořila zejména v karbonu a permu, tj. na konci období prvohor (cca před 360 milióny lety). Tvorba černého uhlí skončila před 286 milióny lety. V té době byly příznivé podmínky pro vzrůst vyšších forem rostlin. Právě nahromadění velkého množství odumřelé vegetace dalo vzniknout uhelných ložiskům, která známe pod pojmem "uhelné sloje".
Mocnost slojí je dána cyklickou sedimentací, kdy docházelo k opakovaného obnažování a ukládání organického materiálu. Proto mají některé sloje mocnost jen pár centimetrů, jiné naopak několik metrů. Kvalita uhlí závisí na podílu uhlíku v hornině. Čím více uhlíku, tím je uhlí kvalitnější. Typy černého uhlí
Zajímavostí je, že v kladenském uhelném revíru se vyskytovalo jen velmi málo kvalitního koksovatelného uhlí (těžilo se například na dolech Prokop a Václav na Kladně) Základní kladenská sloj
Je tvořena matným, popelovinovým až jílovitým uhlí o vysoké popelnatosti. Jedná se o nejstarší dobyvatelnou sloj na území revíru. Její kvalita nebyla moc dobrá a často měla i nízkou mocnost (rozmezí 1,5-3,2 m). Pokrývá téměř celou plochu kladenské deprese (Kladensko, Novostrašecko atd.)
Hlavní kladenská slojVe sloji převažuje lesklé páskované, páskované a matné páskované uhlí. Sloj má nízkou pevnost v prostém tlaku.
Vyskytuje se v ní několik charakteristických proplástků, tzv. opuk. Podloží bývá tvořeno prachovitým jílovcem nebo kořenovou půdou. Nadloží tvoří prachovitý jílovec ("mydlák"). Jde o nejmocnější, nejkvalitnější a co se týče zásob tak i nejvýznamnější sloj v revíru. Pokrývá téměř celou plochu kladenské oblasti a zasahuje i do oblastí přilehlých. Mocnost se na různých místech liší, průměrně činí 5-8 m (maximální mocnost je až kolem 12 m, např. důl Thinnfeld - 11,8 m) Dolínská slojJe tvořena převážně matným a matným páskovaným uhlím. Ve svrchní části sloje je charakteristická poloha tufogenního pískovce. Bezprostřední podloží je tvořeno převážně prachovitým jílovcem. Nadloží je tvořeno prachovcem.
Sloj je v revíru vyvinuta je v několika oblastech. Neljepší kvality dosahuje v žehrovickém a kačickém údolí. Střední lubenská slojSloj je tvořena převážně matným uhlím. Jedná se o špatně upravitelnou sloj (velký podíl jílovitých částic). Podloží je tvořeno prachovitým jílovcem s uhelnou příměsí. Nadloží je zpravidla tvořeno z prachovitých jílovců. Nejvíce se vyskytuje v kačickém údolí. Její průměrná mocnost je 0,93 metru. Pro špatnou kvalitu byla vyřazena z evidence uhelných zásob.
Kačická slojVe sloji převažuje matné uhlí. Směrem do podloží přechází sloj do sloje žáruvzdorných jílovců o různé mocnosti a kvalitě. V nadloží se převážně vyskytují prachovité nebo písčité jílovce. Nejvyšší kvalita sloje je v severní části kačického údolí (u obcí Hradečno a Ledce). Mocnost se zde pohybuje kolem 2 až 2,5 metrů.
|