Pražská železářská společnost
Společnost vznikla v roce 1857 jako Pražská železářská průmyslová společnost (Prager-Eisen-Industrie-Gesellschaft) spojením Kladenského kamenouhelného těžařstva, Kladenského železářského těžařstva a firmy Florentina Roberta. Hlavními představiteli společnosti byli Vojtěch Lanna, bratři Kleinové a právě Florentin Robert. Hned po svém založení začala společnost hloubit jámu Zippe, která ovšem nikdy nezačala těžit. O rok později (1858) začalo hloubení jámy Amálie, dokončené roku 1863. Následně byl v letech 1871-73 vyhlouben Stehelčevský důl jako větrací a větrní pro jámu Václav-Vítek. V letech 1874-77 se společnost soustředila na práce na jámě Mayrau, která dala jméno později nejznámějšímu dolu společnosti. Mezi lety 1878-79 proběhlo hloubení jámy Julius ve Cvrčovicích, která byla vůbec poslední jámou v této oblasti. Po vyhloubení jámy Robert, součásti dolu Mayrau, se v roce 1884 na dole a v jeho okolí začal provádět rozsáhlý průzkum. Byl doveden až do blízkosti Libušína, kde byla v letech 1888-90 vyhloubena jáma Max. Je až k neuvěření, že doly Mayrau a Max dokázaly plně nahradit všechny vyrubané doly společnosti. Od 80. let 19. století začalo postupné zavírání dolů PŽS: roku 1882 skončila těžba na dole Ludvík, roku 1886 na jámě Hoffnung, o tři roky později na jámě Layer, roku 1891 byl uzavřen důl Vítek-Václav a roku 1896 i Amálie. V roce 1905 odkoupila společnost od Mirošovsko-libušínsko-svatoňovického těžařstva doly Jan a Schoeller a stala se tak dominantní společností na Kladensku. V letech 1913-1914 vyhloubila jámu Wannieck. Po prodeji svého paláce ve Vídni koupila PŽS veškeré akcie Kamenouhelných dolů, a. s., v Kladně, a stala se tak majitelem všech dolů v centrální části kladenské pánve, s výjimkou dolu Prago v Dubí. Posledním dolem hloubeným společností byl důl Jaroslav v Tuchlovicích v letech 1941-1943. Po skončení války v roce 1945 byly doly znárodněny. |
významná data
|